V historii letectví existují jména, která rezonují s téměř bájnou pověstí. Vedle ikonické Boeing B-17 Flying Fortress, která si vydobyla status legendy, se však skrývá další mimořádný stroj - Consolidated B-24 Liberator. Ačkoliv byl často zastíněn svým slavnějším příbuzným, Liberator ve skutečnosti představoval technologický skok vpřed a zapsal se do dějin jako nejmasověji vyráběný americký vojenský letoun a celosvětově nejpočetnější bombardér vůbec.
Píše se rok 1938 a Letecký sbor Armády Spojených států amerických (USAAC) oslovuje společnost Consolidated Aircraft s žádostí o licenční výrobu bombardéru B-17 Flying Fortress. Nicméně, inženýři z{}", z jejichž dílen vzešel například slavný PBY Catalina, v tom viděli příležitost. S ambicí vytvořit výkonnější a efektivnější bombardér, než byl B-17, se pustili do vlastního vývoje. Výsledkem byl letoun, který i přes počáteční srovnávání s konkurencí přinášel řadu revolučních prvků.
Jedním z klíčových prvků, které odlišovaly B-24 Liberator, bylo jeho výškově efektivní křídlo. S využitím nejnovějších aerodynamických poznatků se podařilo navrhnout křídlo, které dosahovalo vynikající účinnosti při rychlostech, které byly v té době pro bombardéry typické. Zároveň si však zachovalo dostatečný profil pro integraci dodatečných palivových nádrží, což umožnilo prodloužený dolet.
Dalším prvkem, který snižoval aerodynamický odpor, byly inovativně řešené pumovnice. Na rozdíl od konkurenčních strojů, jejichž dveře se při otevření rozkládaly do vnějšího prostoru, se u Liberatoru zatahovaly přímo do trupu. Tato "chytrá" konstrukce nejenže minimalizovala odpor vzduchu, ale zároveň usnadňovala přístup k pumám i na zemi.
Liberator byl také prvním americkým bombardérem, který používal tříkolový podvozek. Ve srovnání s tradičním ocasním kolečkem tento systém výrazně zlepšoval přehled pilota na dráze při pojíždění, což přispívalo k větší bezpečnosti.
Výzbroj B-24 Liberator byla koncipována s ohledem na dobové reálie. Jelikož v raných fázích války spojenci často postrádali dostatek stíhacích letounů schopných doprovázet bombardéry hluboko nad nepřátelské území, musely si posádky zajistit obranu samy. Liberator disponoval celkem deseti kulomety ráže 12,7 mm rozmístěnými na strategických pozicích - v ocasní části, v trupu, pod trupem a na hřbetě.
Zejména obranné schopnosti břišní části byly revoluční. Zde se nacházela proslulá kulová věž Sperry, která u Liberatoru navíc nabízená zatahovací konstrukce. Toto řešení, umožněné minimální světlou výškou letounu, dále snižovalo odpor vzduchu a zvyšovalo celkovou efektivitu stroje.
Kromě své obranné výzbroje byl Liberator schopen nést značný pumový náklad, a to i na delší vzdálenosti, což z něj činilo oblíbený stroj u velitelů letectva. V tomto ohledu často překonával i svého slavnějšího kolegu.
Navzdory svým technologickým přednostem si B-24 Liberator v průběhu války vysloužil i jistou míru rozporuplných hodnocení. Zatímco B-17 si díky své robustnosti a schopnosti přežít opakovaná poškození vysloužila téměř mýtický status a přezdívku "Létající pevnost", posádky Liberatoru mu občas přezdívaly "létající rakev". Tato nelichotivá přezdívka pramenila z toho, že několik přesných zásahů z kanónů dokázalo ustřelit jeho křídlo, což se u B-17 stávalo méně často.
Je však důležité si uvědomit, že tato kritika je pravděpodobně nespravedlivá. Liberator měl jinou konstrukci a jeho chování v boji, ačkoliv odlišné, bylo stále na vysoké úrovni. Jeho skutečná síla se ukázala zejména v roli námořního hlídkového letounu a lovce ponorek. V této roli, především díky svému doletu a schopnosti nést pumy, podával mimořádné výsledky a hrál klíčovou roli v bitvě o Atlantik.
Čísla hovoří jasně. B-24 Liberator se stal nejmasověji vyráběným americkým vojenským letounem všech dob. Během druhé světové války bylo vyrobeno přes 18 000 kusů! V době maximálního objemu výroby dokázala Fordova továrna ve Willow Run dokončit jeden Liberator každých 60 sekund. Tento ohromující objem produkce umožnil jeho nasazení na všech válečných frontách a u celkem 15 spojeneckých národů.
Ačkoliv byl v poválečném období rychle stažen z bojových jednotek s nástupem proudových bombardérů, jeho odkaz je nepopiratelný. Liberator sice neměl takovou "válečnickou" pověst jako B-17, ale v celkovém objemu výroby a v přispění k vítězství ve válce jej jednoznačně překonal.
B-24 Liberator byl víc než jen válečný stroj. Byl symbolem americké průmyslové síly a technologické vynalézavosti. Jeho schopnost nést těžký náklad na dlouhé vzdálenosti, jeho inovativní aerodynamické řešení a jeho obrovské výrobní číslo z něj učinily nezastupitelnou součást spojeneckého vítězství. Ačkoliv byl někdy ve stínu svého slavnějšího protějšku, jeho význam pro průběh druhé světové války je neoddiskutovatelný a jeho místo v historii letectví je pevně zakotveno.